Mechanické metody odstranění vlhkosti zdiva

Vedle metod založených zejména na speciálních směsích a jejich chemických vlastnostech tu jsou i metody ryze mechanického charakteru. Jak již název napovídá, hlavní roli zde hraje pevný materiál zastávající hydroizolační vrstvu, který je do potřebných míst vpraven pomocí různých mechanických způsobů.

Mechanické způsoby sanace zdiva spočívají ve vytvoření prostoru ve stavební konstrukci, do které se vkládá hydroizolační materiál. Ten následně zabrání dalšímu pronikání vlhkosti do zdiva. Mezi nejčastěji používané metody patří:

  • narážení plechů
  • podřezání zdiva řetězovou pilou
  • podřezání zdiva diamantovým lanem

Jednotlivé metody zaručují téměř stoprocentní ochranu zdiva proti vlhkosti, avšak jejich použití vyžaduje odborné posouzení stavu celé budovy statikem a u historických a památkově chráněných objektů je použití vyloučeno téměř vždy. Jedná se totiž o velmi specifickou a technicky náročnou činnost, která z podstaty svého charakteru zasahuje zásadním způsobem do konstrukce zdiva – proto maximální profesionalita a obdornost je zde naprostou nezbytností.

Narážení nerezových plechů

Narážení nerezových plechů

Hydroizolační vrstvu tvoří nerezové desky vlnitého plechu, které se zaráží do ložné spáry zdiva. Ta musí být pravidelná. Jednotlivé desky jsou do zdiva zaráženy strojně nebo ručně pneumatickým kladivem v délce odpovídající tloušťce zdiva. Pro snazší pronikání do zdiva jsou desky opatřeny hroty. Napojení plechů se provádí překrýváním krajních vln, aby tak došlo k vytvoření kompaktní hydroizolace. Nespornou výhodou této metody je použití nerezového materiálu, který zaručuje velmi dlouhou dobu životnosti vložené izolace. . Mezi nevýhody narážení nerezových plechů patří zejména vliv nárazů při zarážení plechů na stavební konstrukci a také nepoužitelnost metody u zdiva bez pravidelné vodorovné spáry.

Podřezání zdiva řetězovou pilou

Podřezání zdiva

Metoda podřezání zdiva řetězovou pilou nahradila původní podřezání zdiva ruční pilou (břichatkou), což bylo velmi pracné a zdlouhavé. Řez je zpravidla prováděn v maltové spáře, avšak některé typy zařízení dokážou provést podřezání domu i při použití smíšeného zdiva. Základem při podřezání zdiva je odsekání staré omítky v místě řezu vytvoření pevného a rovného podkladu pro pojezd řezacího zařízení. Následný řez je veden v délce jednoho metru. Do vyčištěné drážky se vkládá izolační materiál, zpravidla na bázi polyetylénu nebo sklolaminátu, a dále plastové klíny v rozdílných tloušťkách od 5-10 mm podle použité izolace a délky řezu. Přesahy izolace musí být 30-50 mm. Vzniklá spára se vyplňuje maltou s rozpínavými účinky. Výhodou podřezání domu při použití metody podřezání zdiva řetězovou pilou je poměrně rychlá realizace a dlouhá životnost použité hydroizolace. Nevýhodou je zejména vysoká prašnost a dále náročnost na okolí podřezávaného zdiva. Použití je většinou velmi komplikované v suterénních a sklepních prostorách.

Podřezání zdiva diamantovým lanem

Metoda podřezání zdiva diamantovým lanem je vhodná pro podřezání domu tvořeného z jakéhokoli typu zdiva bez ohledu na jeho tloušťku. Řezy diamantovým lanem je možné provádět vodorovně i svisle. Řezací lano je tvořeno vzájemně napojenými segmenty v délce 300 mm, což zaručuje snadnou výměnu při poruše či opotřebení. Řezací lano je tvořeno jádrem z oceli s diamantovým prstenem. Při podřezání domu touto metodou se do zdiva nejprve vyvrtají otvory v rozmezí požadovaného řezu, kterými se lano provlékne. Dále je nasazeno na kladky a navlečeno na hnací kolo. Šířka drážky je přibližně 10 mm. Výhodou podřezání zdiva diamantovým lanem je opět dlouhá životnost hydroizolace, ale i možnost využití v betonových a železobetonových konstrukcích či u zdiva bez vodorovné ložné spáry. Mezi nevýhody metody podřezání zdiva diamantovým lanem patří především náročnost na manipulační prostor při provádění.